Akordové značky (1. díl)
Akordové značky označují akordy, neboli harmonický postup, pomocí písmen, čísel, posuvek a zkratek.
Základem každé akordové značky je velké písmeno, odpovídající názvům not. Písmeno nám tedy říká od jakého tónu budeme akord stavět. Máme-li tedy písmeno C akord bude začínat od tónu c, máme-li písmeno F akord bude začínat od tónu f. Pokud je vedle písmene posuvka, tedy křížek nebo béčko, akord bude začínat od tónu s tímto názvem. Budeme-li mít C# – akord bude začínat od tónu cis. Pokud máme písmeno F# akord bude začínat od tónu fis. A ještě příklad s béčkem, máme-li Ab pak akord bude začínat od tónu as.
Pokud se za daným písmenem již nic nenachází, pak od daného tónu tvoříme tónický kvintakord. Jinak řečeno, akord o třech tónech, který se bude skládat z 1., 3. a 5. stupně odpovídající durové tóniny, což jsou intervaly velká a čistá kvinta k základnímu tónu, případně od základního tónu jsou to čtyři půltóny od prvního tónu k druhému a tři půltóny od druhého tónu k třetímu.
Máme-li tedy akordovou značku C, akord bude mít tóny c, e, g. Pokud máme značku F hrajeme tóny f, a, c. Pokud máme značku D, hrajeme tóny d, fis, a. Tón fis tady máme proto, že v tónině D dur je třetí stupeň právě fis nebo od tónu D je velká tercie fis nebo pokud jdeme po půltónech, tak čtyři půltóny od tónu D vychází právě na fis.
Pokud je vedle velkého písmene malé písmeno „m“, pak akord bude mollový. Tzn. budeme mít opět 1., 3. a 5. stupeň, ale mollové tóniny. Značka Dm říká, že akord se bude skládat z tónu d, f, a, Am akord bude mít tóny a, c, e. Jinak řečeno: v tomto akordu je tercie malá (mollová). Neboli mezi prvním a druhým tónem akordu jsou 3 půltóny a mezi druhým a třetím tónem akordu jsou 4 půltóny. Cm akord bude tedy obsahovat tóny c, es, g.
Pokud má být v akordu zvýšen nebo snížen 5. stupeň (3 tón akordu), pak vedle velkého písmene základního tónu, případně po malém písmeně „m“, bude číslice 5 a podle posuvky za touto číslicí bude tón zvýšen (#) nebo snížen (b). Například C5# má tóny c, e, gis nebo Cm5b bude obsahovat tóny c, es, ges.
Dále se vedle velkého písmene může nacházet číslovka 7. Ta nám říká, že se v akordu bude nacházet tón, který je vzdálen o malou septimu od základního tónu. Budeme-li mít tedy značku G7, znamená to, že akord bude obsahovat kromě tónů g, h, d také tón f. Septima může být samozřejmě i v mollovém akordu. V takovém případě bude mít akord značku Gm7 a bude tedy obsahovat tóny g, b, d, f.
Má-li být v akordu septima velká, bude mezi označením základního tónu a číslicí 7 zkratka „maj“ (z anglického slova major). Např. akord Fmaj7 bude mít tóny f, a, c, e. Značka Dmaj7 znamená tóny d, fis, a, cis.
Pokud si nejsi jistý, jak poznat velkou nebo malou septimu, pak si všimni, že akord maj7 je 1., 3., 5. a 7. tón v durové stupnici. Nebo si převeď septimu pod základní tón a je-li převedený tón o pouze půltón níže, pak se jedná o velkou septimu. Pokud je o dva půltóny níže, pak se jedná o malou septimu.
Číslovka 7 se může kombinovat i s číslicí 5. Pro naši potřebu si zde uvedeme pouze značku např. Dm7/5b. Akord bude tedy mít malou tercii, zmenšenou kvintu a malou septimu, což jsou tóny d, f, as, c.
Akordových značek máme ještě daleko více a stejně tak se můžou lišit i v označení. Tomu se však budeme věnovat příště. Pro základní porozumění vytváření a čtení značek nám to bude zcela postačovat. Navíc, se získanými znalostmi si již můžeme vytvořit značky pro akordy na všech stupních durové i mollové stupnice jak kvintakordů, tak i septakordů.
